Němci jsou obecně proslulí svou pořádností a smyslem pro detail. Platí to ve všem, do čeho se naši západní sousedé pustí, a vývoj her není výjimkou. Když jsem před několika lety viděl první obrázky s popiskem "Sudden Strike", začal jsem tušit zemětřesení. Když pak Sudden Strike vyšel a já ho viděl v pohybu, ani jsem se nemusel dívat na "credits", aby mi bylo jasné, že autoři mluví německy. Je to zajímavý fenomén, který by určitě vydal za samostatnou úvahu, myslím teď něco jako "...vliv národnosti tvůrců na celkový dojem ze hry". Pravda je, že bezpečně poznáte hry francouzské, britské, české... a samozřejmě německé.

Pro ty z vás, kteří vůbec nevědí, o jakou hru jde: Sudden Strike je realtimová strategie z druhé světové války. Coby velitel ovládáte myší jednotlivé jednotky (tanky, vojáky, lodě, letadla, auta, děla...) a posíláte je proti nepříteli. Nic nevyrábíte, neshromažďujete žádné zlato, tiberium, rýži ani nic jiného, prostě jenom bojujete. Howgh. Nezlobte se, že jsem na vás takhle strohý, ale neznat Sudden Strike - to si nic jiného nezasloužíte. :-)

Po nainstalování hry vám ubude z harddisku 430 MB volného místa a vy se začnete těšit. Těšení ale velice brzy zchladí naprosto trapně odfláknuté intro, které nejenom že je velice amatérské po stránce technické, ale co je horší, po obsahové stránce naprosto zbytečné a zmatečné. Ale intro dobrou hru nedělá, pojďme tedy dále.

Několikrát se už stalo, že druhé díly úspěšných her (a SS1 byl úspěšný, prodalo se ho i s datadiskem přes 1,2 milionu kopií, pirátské nepočítaje) bývají jenom větším datadiskem... a světe div se, Sudden Strike II není výjimkou. Přesto platí to, co jsem prohlásil v první větě, tedy že jde o dobrou hru. Skutečně, na první, a i na druhý pohled se vůbec nic nezměnilo, grafika je nachlup stejná, poctivě prokreslená ve "dvědé", ovládání jednotek doznalo změn pouze kosmetických, zvuků také moc nepřibylo...takže, kde jsou ty změny k lepšímu? Pojďme popořadě, jak si jich budete všímat po spuštění hry. V menu například přibyla položka "Editor", což je naprosto skvělá věc, vzhledem k neexistenci generátoru náhodných misí. SS2 je sice zatím velmi čerstvou hrou, proto na internetu moc hotových map nebo tipů na jejich tvorbu nenajdete, ale editor samotný je natolik intuitivní, že doména www.suddenstrike2maps.com nezůstane určitě dlouho nezaregistrovaná.

Další, a troufám si říci nejvýznamnější novinkou je možnost tažení za Japonsko. Tím se doplňuje sestava válečných mocností na velkou pětku (USA, GB, SSSR, Německo, Japonsko), a Němci už nejsou v oslabení čtyři na jednoho. A jak se za Japonce hraje? Výborně. Zaprvé jsou jinak namalovaní, mají svoje typické uniformy s čapkami a plytkými helmami, zadruhé na vás pokřikují japonsky. Nebojte se, že byste jim nerozuměli při briefingu, přečtou vám ho anglicky, ale s roztomilým japonským přízvukem. To samé platí i pro ostatní bojující strany. Samotná strategie boje za Japonsko se také liší, vůbec rozdíly mezi národy mi ve dvojce přijdou daleko větši než v jedničce. Japonské tanky například jsou velmi slabé, co se týká palebné síly, ale zato je jich víc a jsou rychlejší než tanky německé. Škoda, že autoři nevyužili příležitosti a nepřidali nějaké specifické jednotky, jako například samuraje, nebo kamikadze. Za Japonce můžete samozřejmě hrát nejenom kampaň, ale můžete si je jako stranu vybrat i v soubojích v mutliplayeru, což spolu s rozšířením bojiště na Tichomoří otevírá dveře dalším novinkám, a těmi jsou nové jednotky.

Máme jich tady kolem padesáti (!!!), což samo o sobě je kvantum, které by vystačilo na několik průměrných strategií. Popravdě bych si s tímto tvrzením autorů ale dovolil nesouhlasit, sám jsem jich napočítal kolem dvaceti, takže do toho zřejmě započítávali i drobné modifikace původních jednotek ze SS1. Největší změnou je oproti jedničce možnost přímého ovládání lodí, letadel a vlaků. Z toho vyplývají i změny v hratelnosti a vzniká spousta nových situací, které celkově dělají hru pestřejší a daleko více stimulují mozek stratégův. Letadla vás například nutí chránit vaše piloty, protože nikdo jiný s nimi prostě nevzlétne. Jakmile je pilot v sedadle, můžete stroj použít k účelům, ke kterým byl sestrojen - s přepravním letadlem naložíte parašutisty a shodíte je na druhém konci mapy nepříteli do zad, s bombardérem srovnáte nechráněnou artilerii v týlu se zemí jedním kobercovým náletem, stihačem pak můžete provádět rychlý průzkum nebo poskytovat blízkou podporu vašim pozemním jednotkám. Škoda jen, že nelze provádět vzdušné souboje typu stihač vs. stihač, nebo stihač vs. bombardér - snad se dočkáme ve třetím pokračování. Základem pro použití letectva jsou samozřejmě letiště - kdo drží v rukou letiště, je pánem vzduchu. Letiště se skládá ze servisních budov, kde letadla tankujete, doplňujete střelivo a opravujete, a z rozjezdové dráhy. Jakmile je jedno z toho poškozeno, letiště je nepoužitelné a jste nahraní. Letectví je tedy rozšířeno, ale pořád je co zlepšovat. A jak fungují vlaky? Vlak se chová jako tank na kolejích, za který můžete libovolně připojovat různé vagóny. Jsou tady vagóny "dobytčáky" pro pěchotu, vagóny pro přesun děl, nákladní vagóny pro převoz munice a vozidel a několik druhů lokomotiv. Vlaky hrají důležitou roli při různých záchranných a sabotážních misích v kampaních, v multiplayeru se jejich role omezuje na rychlý, ale kolejemi omezených dopravní prostředek. Koleje stavět nelze, což je škoda. Vůbec modifikace terénu je jednou velkou slabinou Sudden Strike. O co by hra byla zajímavější, kdyby šlo kopat zákopy, kácet lesy, stavět bunkry a pokládat koleje. Ale dosti kritiky, zpátky k superlativům. Letectvo jsme probrali, vlaky také, jsou tady ještě lodě. Kromě praktických, ale neškodných přepravních výsadkových lodí se dostanou ke slovu i velké křižníky, minolovky a dokonce i ponorky. Tady naštěstí neplatí omezení soubojů jako ve vzduchu, a tak si to může rozdat japonská flotila proti anglické, nebo americká ponorka proti německým štukám. Grafické ztvárnění námořních jednotek je velice působivé, většinou zaberou velkou část obrazovky a vy nestačíte valit oči.

Velkým úskalím při hraní SS je, že vy, jako hlavní velitel, vidíte na mapě před sebou jenom to, co skutečně vidí vaše jednotky. Tato zdánlivě samozřejmá skutečnost v kombinaci s faktem, že dostřel většiny jednotek je větší, než jejich dosah vidění, dělá z hraní SS velice specifickou záležitost, se kterou se často nevyrovnají ani pokročilí válečníci. Často se vám stane, že vaši vojáci začnou z ničeho nic vybuchovat a umírat, aniž byste vy věděli nebo dokonce viděli, kdo je ničí. V takovýchto momentech je většinou pozdě něco zachraňovat, jediných řešením je rychlý ústup, nebo naopak rychlý výpad vpřed. Ale vůbec nejlepší je takovým situacím předcházet. Pečlivý a opatrný postup je alfou a omegou při single playeru a v multiplayeru to platí dvojnásob. Nejprve průzkumníci zjistí přesnou pozici nepřítele, i za cenu vlastního zničení, poté následuje dělostřelecká palba do míst, kde byl nepřítel naposled spatřen, a pak teprve přijde na řadu pěchota, podporovaná těžkou technikou, případně vzdušný útok. V tomto ohledu doznal druhý díl několika zlepšení, přibyla například možnost posadit si na tank několik vojáků, kteří tak získají rychlý transportní prostředek, a na oplátku poskytnou tanku větší vizuální dosah. Také oficíři dostali dalekohledy, jejichž použitím dokážete odhalit jednotky, které jsou příliš daleko pro prosté oko vojáka. Obecně lze říci, že hraní Sudden Strike II je v základu stejné jako hraní prvního dílu, ale vzhledem k větší volnosti a pravomocím je prostě pestřejší, a tudíž více zábavné.

Multiplayer zůstal věrný systému dobývání sektorů, který byl poprvé představen už v prvním dílu. Jde o to, že mapa je rozdělena na několik sektorů, uprostřed každého je pozorovací vzducholoď. Na mapě může být několik vzducholodí stejné barvy a vaším úkolem je dobýt vždy všechny vzducholodě stejné barvy - stačí pod ni prostě postavit i jednoho vojáčka a je vaše. Pokud se vám to podaří, za 3 minuty se ve vašem výchozím bodě objeví posily. Na jejich složení nemáte bohužel žádný vliv, prostě dostanete přidělené nějaké nové jednotky a hurá s nimi do boje... Prohrává ten, kdo po určitou dobu nemá ve svém držení žádnou vzducholoď. Je to velmi jednoduchý princip, ale funguje a užijete si u něj spoustu zábavy. Mulitplayer můžete hrát přes protokoly TCP/IP (síť, internet), IPX/SPX (síť) nebo napřímo po modemu ve dvou. Síťový kód je velmi stabilní a dobře optimalizovaný, ani na velmi pomalých telefonních linkách se mi po několikahodinové bitvě nepodařilo hru zahltit nebo rozpojit.

Po technické stránce nelze Sudden Strike II téměř nic vytknout. O krásné grafice jsme se již jednou zmínili, tichomořské ostrovy s bujnou vegetací, písečnými plážemi, domorodými vesničkami a mohutnými horami jsou balzámem pro oko stratégovo. Na druhé straně, je to pořád stejná grafika jako u prvního dílu, v tomto směru jde tedy spíše o zlepšení kvantitativní, než o kvalitnější grafiku. Buďme rádi, že autoři nepodlehli módnímu trendu 3D a udržují si svůj styl a víru v přehlednost, za což ode mě dostávají za grafiku 99%. Jedno procento jsem ubral za neoriginalitu, ale to je spíše hnidopišské gesto, nežli konstruktivní výtka. Jednou se mi také stalo, že se po cca 2 hodinách hraní začal obraz podivně rozmazávat, ale po chvíli tato anomálie zmizela, takže si netroufám tvrdit, že šlo o chybu hry jako takové, je možné, že chyba byla na straně hardware mého PC. Obecně platí, že Sudden Strike byste si měli zahrát na každém dnešním kancelářském PC, jeho hardwarové nároky jsou směšně nízké. Jenom doporučuji nějakou grafickou kartu alespoň s 16 MB RAM, při menší paměti je scrolling nesnesitelně sekaný.

Co říci závěrem? Sudden Strike II je důstojným nástupcem svého staršího předchůdce, který se na první a na druhý pohled jeví jenom jako datadisk, ale po několikadenním hraní si už na původní titul ani nevzpomenete. Sudden Strike II je prostě dobrá hra. Vidíte, já jsem vám to říkal už na začátku. :-)

Zdroj: Bonusweb